Co mě přivedlo k tantrickým masážím

Taková ta klasika, kdyby mi někdo v minulosti řekl, že se budu živit masážemi tak mu neuvěřím.
Jenomže na náhody nevěřím, takže vím že se vše děje vše ve správný čas 🙂
 
Jak to všechno začalo
V mém rodném městě – v Přerově jsem o práci přišla. S vidinou lepších zítřků co se práce týče jsme se s přítelem rozhodli, že se přestěhujeme do Brna. Navíc partner dojížděl za prací do Brna, takže nebylo co řešit.
Nedopadlo to ale tak, jak jsem si původně plánovala.
Myslela jsem si, že to bude pohoda čím větší město, tím větší nabídka práce.
Pracovala jsem do té doby jako prodavačka – dnes se tomu říká asistentka prodeje, takže jsem si našla zatím alespoň brigádu v prodejně se šperky.
V prodejně se šperky se mi moc líbilo, nemusela jsem tam být každý den od rána do večera. Určitá svoboda v práci se mi moc líbila a hlavně lehce se na to zvyká 🙂

Hlavně ty jistoty 🙂
Mým záměrem bylo sehnat práci na plný úvazek, abych měla postaráno o zdravotní a sociální pojištění, kdybych chtěla jít v budoucnu na mateřskou. Nebylo to ale vůbec jednoduché, tak jak jsem si myslela.
Takové to typické – hlavně mít postaráno o jistoty v životě 🙂
Za kasu do supermarketu nebo do fabriky jsem jít ale nechtěla.
Přece jenom jsem byla většinou vedoucí prodejny, takže jsem mířila trochu výš :-)))

Nalezení vášně
Jednou jsem objevila na inzerci, že hledají tantra masérku do masážního salonu.
Nabídka mě zaujala i když to bylo opět jen formou brigády.
Podnik byl s vířivkou a saunou – pro mě dnes trochu zavánějící také s nabídkou jiných služeb mimo masáže.
Říkala jsem si že to vyzkouším, že nemám co ztratit a tak slovo dalo slovo a já jsem mohla začít.
Když jsem se zeptala kdo mě zasvětí do tajů tantra masáží, bylo mi řečeno že si mám najít nějaká videa na YouTube 🙂
Bylo to v roce 2013, takže v té době jsem nenašla samozřejmě vůbec nic.
Byla jsem vhozena rovnou do vody 🙂

Improvizace
Byla to docela sranda můj první klient dostal jako dárek od své ženy masáž, takže o to víc jsem byla ve stresu. Ale zároveň to byla pro mě velká výzva.
Bylo zřejmé, že mám pro práci s dotekem určitý cit, protože klienti se vraceli aniž bych absolvovala nějaký kurz.
Nicméně po prvních dvou odmasírovaných klientech, jsem si říkala cožeeeeee?
Jak jsem doteď mohla dělat něco jiného???
Tak mě práce s dotekem vtáhla a doslova pohltila.

Prozření
Zhruba po roce jsem si konečně našla práci na plný úvazek v obuvi jako zástupce vedoucí.
Plánovala jsem, že bych mohla mít práci na plný úvazek a k tomu brigádně o víkendech masáže kterých jsem se za žádnou cenu nechtěla vzdát.
Za ten rok se toho ale hodně změnilo, změnila jsem se já i mé nároky na život. Bylo skvělé nechodit do práce od nevidím do nevidím a ještě navíc za pár korun.
Zvykla jsem si na určitou pohodu a chtěla jsem také ze života něco mít.
Když jsem viděla rozpis směn na měsíc, tak jsem málem odpadla. Celý měsíc skoro v kuse, jen pár dní volna.
Denně na nohou navíc pod zářivkami.
Připadala jsem si jako figurína ve výkladní skříni.

Práce jako koníček
A tak jsem ještě ten den odešla a řekla si, že to prostě risknu.
Buďto budu dělat to co mě baví a naplňuje – bez jistoty výdělku a zaplaceného zdravotního a sociálního pojištění.
Nebo budu chodit do práce sice s určitými jistotami, ale šťastná stejně nebudu.
Po prvním masážním salonu jsem vyzkoušela ještě další dva.
Bohužel to bylo vždy podobné, majitelům šlo většinou jen o peníze a o sebe samé.
Na nějaké navazování osobní přístupu s masírovaným, jsem mohla úplně zapomenout.
Což nebylo nic pro mě.
Po půl roce jsem se rozhodla, že se osamostatním. Nebylo to úplně jednoduché se rozhodnout, měla jsem obavy jestli utáhnu nájem, zda-li budu mít klienty apod.
Představa, že délku času kterou věnuji klientům bude jen mé rozhodnutí a nikomu nemusím nic vysvětlovat byla velmi úlevná a osvobozující. Doplnila jsem si potřebné kurzy a začala jsem masírovat sama na sebe. Šťastná, že jsem pánem svého času a mohu si hýčkat svůj prostor a své klienty.